Reflex-rock

VIP sekce
1.jpg 7.jpg 5.jpg 4.jpg 6.jpg 8.jpg 3.jpg 2.jpg


Jiří Sedláček
+ 420 776 301 747

Martin Grobár
+420 777 850 564

Reflex - Rock

Jsme hudební skupina působící po celé ČR od roku 2008.
Za naši existenci máme již spoustu odehraných svateb, plesů, narozenin,
tanečních zábav apod. Náš repertoár  je široký a zaujme všechny generace. Obsahuje evergreeny, vypalovačky, šlágry a hity minulosti i současnosti.
Během naší produkce vás pobavíme hudbou i slovem.

Profesionální technické vybavení nám umožňuje vystupovat v jakýchkoliv podmínkách.
Nedílnou součástí naší hudební produkce je i světelný park.

Aktuálně

02. 08. 2017 | Nejkrásnější svátek(y)

Léto v plném proudu a tady doslova „ticho po pěšině, možná taky před bouří“

Už od května jsme většinu pátků a sobot na cestách a sjíždíme svatby v okolí i vzdálenějších koutech republiky. Protože je léto, říkal jsem si, že by to chtělo ten příspěvek nějak ozvláštnit. Dát mu nádech bujarých letních nocí, vůní rozpálených grilů, večerních romantických procházek, krátkých sukní, chmelového osvěžení ze 7 schodu a zkrátka vším, co ke žhavému létu patří….

A tak pěvně věřím a doufám, že následující odstavce přijmete s jistou dávkou humoru či nadsázky 
a nebudete nás považovat za něco, čím bychom se vám mohli po tomto příspěvku zdát :-)

Po posledním příspěvku, který byl věnován alkoholu a jeho vedlejším účinkům v podobě agresivních opiček a následným varováním před nadměrnou konzumací takových „životabudičů“ jsem byl osočen z vlastních řad, jestli se mi jako něco nestalo, vždyť já přece taky piju pivo, víno, jégra(paroží) a jsem normální pěšák rock and rollu. Následovaly dotazy, jestli další příspěvek bude o zdravém jídle, škodlivosti kouření… atd. atd. Nejvýstižněji a nejstručněji to však popsal můj oblíbenec – trumpeťák Víťa, o kterém ještě dnes bude řeč, ale v každém případě jeho výrok: „Kážeš vodu a sám piješ Jégra“ se opět nesmazatelně zapisuje do kapelní historie mezi ostatní filozofické věty.

Abych tedy přiblížil naši „lidskou“ tvář, rozhodl jsem se poodkrýt BACKSTAGE našich posledních akcí, které jsou tedy trošku mimořádné a rozhodně to není pravidlem, ale když se zadaří, tak proč se nepodělit.

Začátek prázdnin otvírá „troják“. K víkendu jsou navíc 2 dny státních svátků a tak hned ten první razíme do nedalekých Býkovic a jednu z prvních open-air produkci.  Krásné zázemí, velké podium a teplo.
Na uvítanou nám na podiu přistává troje „ paroží“ a tři „zrzci“ je opravdu teplo a u chystání aparatury člověku vyschne, takže probíhá náš klasický obrat s dvojlokem a klasická otázka z Víťova archivu: „Prosímvás, máte Alpu?“  Obsluha: “Vy to chcete pít?“ Víťa: „Ne, ale dneska se naběháte, tak abyste si namazala pod kolenama…“ No, nakonec jsme se opravdu pořádně rozjeli a každý vypil snad i 3 piva.  Na dvoře výletiště nešlo přehlédnout oheň a na něm se otáčejícího obřího dravce. Jak náš kapelní kroužek ornitologů-amatérů naznal, zřejmě se jednalo o orla, konkrétně skalního. Nikdy by mě nenapadlo, že orel může chutnat jako vepřová kýta, ale je to tak….  O konci produkce a nemožnosti prodlužování nakonec rozhodlo samo nebe, z něhož začaly na obzoru lítat blesky, potom byly citelné i hromy, ale před první kapkou už jsme měli všechno sbaleno a byli připraveni na pořádný výlet.

V 10:00 mi kolem domu začínají pobíhat vysočanští chlapci s cestovní horečkou, nástroji, oblečením, svačinami a plechovkami. Jejich příjezd je nepatrný, neboť dnes přijeli 3 – válcovým střepem německých mistrů, a tak jsem si jejich příjezd spletl se sousedovým žacím traktůrkem, který má dost podobný zvuk i výkon.  No, máme naloženo, připojeno a jedéém. Čeká nás pěkná porce kilometrů (okolo 200) a jelikož máme v 14:00 zvučit a hrát obřad, není čas na velké prostoje. V Krkonoších jsem byl asi jenom 2x , takže bezmezně věřím navigaci od „GŮGLU“ a odbočuji přesně, jak radí. Ze špatné silnice se stává hodně špatná silnice a z hodně špatné silnice se stává to, že místy nevíme, jestli pod tou vrstvou padesáti odstínů šedi (opravdu tolik odstínů měly všechny ty fleky od patlalů, co každé jaro vytáhnou lopatu, trošku asfaltu a „opraví“ díru v silnici) ještě nějaká silnice je.
„Pánové, po levici můžete vidět zříceninu hradu Pecka a úžasný pohled na okolní krajinu, což je jediný důvod, proč jsem tuhle silnici 9. třídy zvolil“, snažím se maskovat zásek mé navigace a fakt, že zřejmě jedeme po nějaké turistické stezce. Potom už následovalo prudké stoupání a jak jinak, než na vrcholu byl náš cíl. Na místě jsme s předstihem, obědváme, dáváme si Krakonoše (to je zdejší pivo).  Obřad máme odehraný, a máme na spěch, protože se žene bouřka. Jak nás ujišťuje pan provozní: „je to dobrý, to sem nepřijde, ale jestli jo, tak to bude velký“. A skutečně ano, bylo to velké, centimetrové kroupy, liják, vítr, blesky mířící hodně blízko naší chaloupky. Jelikož máme spoustu času, na túru není počasí, odebíráme se kam? Správně, hospůdka nás vítá „trojím parožím“ a „třemi zrzky“. Déšť neustává, a u stolu vzniká nová filozofická otázka: „Ty Víťo, už jsi vůbec někdy řídil z akce domů? A chtěl bys? Víš co, na tady máš klíče, takhle to odemčeš, a dál už budeš vědět… My jsme tady s Martinem na horách, daleko od domova, tak si večer aspoň můžeme dát ještě nějaký to pivko, možná i jégra, bychom si zasloužili…. „

Déšť ustává a je nevyšší čas k přesunu na místo konání večerní zábavy a chystání aparatury. Hospůdka nás vítá úplně stejně jako ta předchozí, jenom s tím detailem, že řidič už by pít neměl, a tak jeho příděl propadá ostatní členům našeho souboru.  Hrajeme a hrajeme, přidáváme, přidáváme a najednou jsou 2 ráno a je konec. Poslední rozlučky s perfektními svatebčany, i nějaký panáček padá. To vše opět kromě řidiče, který během toho, co jsme se s Martinem vydali „cosi řešit“ na bar musí makat za 3, balit aparát a stěhovat všechno do auta, abychom byli rychle pryč a nezdržovali personál restaurace. Víťa má sbaleno, naloženo, naučil se otevřít auto, učí se ho startovat. Jsme na cestě a zejména já s Martinem z toho máme velkou radost a dáváme ji znát. Víťa se teda moc nebaví, ale snažíme se ho povzbudit pokyny „jdem na 120, pravá 3, levá 6, bacha srnec!“ Za nedlouho se ze zadní části vozu přestává ozývat Martin. Já jsem však srdcař a přece nenechám Víťu bez mé milé společnosti. No dobře, klidně bych spal taky, ale mám strach o auto…. 

Následující den hrajeme svatbu kousek za Letovicemi, a jelikož je sraz až na místě a tjedeme já i Martin vlastním autem, dávám si jednoho „zrzka“ a jedno „paroží“ s nevěstou hned na začátku a potom už abstinuji. Martin z nepochopitelných důvodů odmítá i tohle první kolo, asi mu to včerejší dlouhé cestování neudělalo dobře… 

No a dostávám se k hřebu dnešního příspěvku a to skvělé svatbě ve Vinařství u Kapličky v Zaječí. Je pátek, svátek má Vítězslav a já mám špatné tušení, že se nám tento jmenovec bude chtít pomstít za Krkonoše.  Tušení je správné hned u auta, tahá z batohu plechovky a připomíná, že má svátek.

Dojíždíme jak jinak než s velkým předstihem, což je prostě u nás standardem a pečetí kvality.
Když už jsme ve vinařství, poroučíme 3 „plzeňské zrzky“.  Prostory pro hraní budou přístupné až tak za hodinku, a tak se kocháme krásným výhledem na Pálavu, vinice a doslova se rozplýváme, jak je tu nádherně. Na stole přistává „repete“. Při představě, že by kluci chtěli po akci nějak blbnout a úplně náhodou slavit svátek, a já bych pak musel všechno balit sám, řídit, poslouchat kecy a rady do řízení, se mi v hlavě rodí skvělý nápad - Dávám klíče Martinovi s tvrzením, že dlouho neřídil. Možná se mu vybavuje pátek, možná ne, ale klíče ihned přijímá. A tak ve vinařství tekl plzeňský prazdroj proudem, svatba dopadla na výbornou, a těžce se nám loučilo a odjíždělo, o čemž svědčilo několik přídavků. Po akci jsme šli s Víťou „něco řešit“ na bar, ale záhadným způsobem jim za chvilku došel jégr. Byli jsme smutní, tak nám perfektní obsluha dala na cestu typickou výslužku z vinařství v podobě džbánku prazdroje. Cesta domů tedy byla vskutku výživná, džbánek nám však nevydržel ani do Brna, naštěstí jsou silnice lemované non-stop benzinkami, kde jsme mohli „dotankovat“ a tak čím blíž jsme se blížili k domovu, tím lepší byla naše nálada. S odstupem času vím, jak obrovská je škoda, že jsem nedokázal přemoci svůj strach z ostudy následující den a nenechal Víťu zatroubit ve 4 ráno na naší ulici fanfáru. Místo toho jsem ho trapně uplatil panákem jégra z vlastního mrazáku. Dle svědků z okolí mého domu, kteří nějakou náhodou nemohli spát a poslouchali dění na ulici někdo kolem 4 ráno řekl během 10 minut 20x stejnou větu. „Kluci, to byl můj nejkrásnější svátek v životě!“  Kdo však tuhle větu pronesl a jestli ji řekl opravdu jen tolikrát, to si necháme jako kapelní tajemství. :-D 

Od září otevíráme nový kalendář a začínáme nabírat akce na další svatební sezónu roku 2018.

Hezký zbytek léta!  

Poslechněte si nás


Starší aktuality

23. 05. 2017 | Vedlejší účinky, čtěte příbalový leták
18. 01. 2017 | Leden bílý, za kamna vlezem... nebo tak nějak to bylo
09. 11. 2016 | My jsme Valaši!!
12. 07. 2016 | Léto v plném proudu!
21. 03. 2016 | Číslo 5 žije!
09. 02. 2016 | Nával
02. 12. 2015 | Kulový blesk

Všechny aktuality...